Zvedla jsem se z podlahy, kolena mě bolela od klečení na rozbitém skle, a natáhla ruku k Isle. Ještě jednou popotáhla, hřbetem zápěstí si otřela oči a nakonec vložila prsty do mých. Ruka se jí třásla, ale zmohla se na malý, křehký úsměv.

„Pojď,“ řekla jsem měkce. „Večeře vystydne.“

Zaváhala a rozhlédla se po místnosti na tu spoušť, ten nepořádek, na kousky pokoje Fazolky, které budou k opravě potř