Vystoupí z kouře, jako by se před ním rozestupoval. Vysoký. Upravený. Nedotčený chaosem, který vytvořil. Můj otec. Oblek má vyžehlený, kravatu rovnou, ani smítko krve na něm, zatímco svět kolem nás hoří. Světlo ohně mu dopadá na tvář, vyřezává tvrdé rysy do ještě ostřejších, odraz všeho, co nenávidím, v jednom klidném, vypočítavém výrazu.

Udělám krok vpřed, sklo mi křupe pod botou. „Co tady kurva