„Uklidněte se!“

To je první věc, která vyjde z mých úst, a je to naprosto zbytečné, protože oba už jsou v módu totální paniky. Kaiden přechází sem a tam jako zvíře v kleci, telefon v ruce, někomu volá – možná do nemocnice, možná knězi. Hunter se přehrabuje v zásuvkách, hází oblečení, pleny a bůhvíco ještě na postel, i když mám tašky do nemocnice sbalené už měsíc. Stejně dál hází ty krámy všude po