Vyrazili jsme ven na parkoviště. Věděli jsme, že musíme překonat velkou vzdálenost, a potěšilo mě, že Cai neměl problém udržet tempo. Pokud nás někdo zdržoval, byla jsem to spíš já.

Otočila jsem se, abych na něj křikla další pokyny, kam máme namířeno, ale k mému překvapení běžel přesně opačným směrem, než jsme potřebovali.

„Kam to jdeš?“ zakřičela jsem za ním. „Je to tudy!“

Otočil se čelem ke mně,