Alfa Tytus se usmíval střídavě na Alexandra a na mě, zjevně dychtivý po tom, co mělo následovat. V reakci na to jsem se pod jeho pohledem nemohla ubránit mírnému ošívání.

Otec mě přirozeně musel nechat sedět samotnou a posadit se vedle Tytuse vzhledem ke své hodnosti. Sledovala jsem ho, jak odchází, a snažila se navenek neprojevit, jak moc jsem nervózní z toho, že mě opouští. Ale on musel ukázat,