„Ne...,“ zašeptala jsem, slova mi drhla v hrdle.

Skoro celý den. Spala jsem skoro celý den. Má vize se neodehrála těsně po západu slunce, bylo to těsně před *východem*. A teď už od té doby uběhla asi hodina.

Cítila jsem, jak jsem úplně znecitlivěla, a pustila Lucyinu ruku ze sevření.

Uvnitř mě se začalo něco hroutit. Jako bych padala... padala do Propasti, kterou jsem si sama vytvořila. Do díry, z