„Alericu...,“ vykřikla jsem a cítila se naprosto zbytečná.

To nebylo dobré. Tohle bylo opravdu, ale opravdu zlé.

A co hůř, i kdyby existovala jen malá pravděpodobnost, že v tom nemá prsty Thea, nebylo pochyb, že už o tom dávno ví. Ať tak či onak, ztrácela jsem čas tím, že jsem trčela v téhle vizi.

Musela jsem se dostat ven. Hned.

‚Probuď se.‘

Plácala jsem se do tváří a nepřála si nic jiného než se