„…Raven.“

Skrz temnotu ke mně dolehl hlas, pronikající mlhou.

Zněl naléhavě. Někdo mě volal.

„…Raven, přeměň se zpátky.“

Čas od času se mi zjevily útržky. Jen nehybné obrazy blikající před očima, ukazující výjevy z obývacího pokoje. Rozbitý stůl. Chlapec.

Připadalo mi to povědomé, ale nedokázala jsem to zařadit.

„Raven! …Kurva.“

…A bolest. Tolik bolesti.

Hlas mě dál volal, úpěnlivě mě prosil, abyc