„Jmenuji se Rheyna…,“ řekla jsem. „Rheyna Knightová.“

Jak zvláštní to po takové době vyslovit. Nebylo to nic, k čemu bych cítila bůhvíjaké pouto, ani jsem na to neměla žádné obzvlášť hezké vzpomínky. Byla to prostě jen ta jediná věc, na kterou jsem si dokázala vzpomenout, když se mě v sirotčinci ptali, kdo jsem. Jen mé jméno a nic víc. Dokonce ani rodiče.

„Alliso?“ zeptala jsem se, když stále nepr