Uběhly dva měsíce od mého útěku z Ashwoodu.

Ten den mě stále strašil, kdykoliv jsem na něj pomyslela, vzpomínajíc na tváře plné odporu, vzpomínajíc na strach a zmatek… vzpomínajíc na bolest z opuštění Kierana.

Byla to právě ta bolest, se kterou bylo stále nejtěžší se vypořádat, jako bolístka, která mě nikdy neopouštěla. Neustálý trn v boku připomínající mi, jak nemůžeme být spolu… a nebyly to jen