‚Střez se Stříbrné světice, vlasy jak hedvábná nit. S jejím druhem po boku, lid bude krvácet a klít.‘

‚A střez se volání Sirény, oči má zlaté jak kov. Šepotem manipulace, staneš se kořistí slov.‘

‚A pokud se i přesto nadechneš, ďábel stále čeká opodál.‘

‚Protože navěky žije ještě jeden…‘

‚… ten nesmrtelný andělský druh.‘

Slova Allisonina recitovaného úryvku se mi opakovala v hlavě, ozývala se jako