Prosinec sotva začal a zima byla krutější než kdy dřív. Sonia Reedová ležela na pohovce a s prázdným výrazem naslouchala křiku své tchyně Jean Whiteové, který se ozýval z přízemí.

„Sonio Reedová! Jedna věc je, že nedokážeš porodit dítě – ale teď už ani nevaříš včas? Snažíš se mě a Tylera vyhladovět k smrti?“

Za těch šest let, co byla vdaná za Tobyho Fullera, si její tchyně neustále stěžovala, že je slepice, která nesnáší vejce. Nikdo se však nepozastavil nad tím, že se jí manžel od začátku jejich manželství ani nedotkl.

„Rychle pojď dolů a pomoz mi srovnat tašku do školy! Proboha, musím jít ještě do školy!“ naléhal teenager.

Tyler byl Tobyho mladší bratr; byl to doslova ďáblův spratek. Od chvíle, kdy se Sonia přivdala do této rodiny, vymýšlel každý den jiné způsoby, jak ji týrat. Podle jeho názoru byla švagrová, kterou si jeho bratr vzal, snadným terčem.

Když to Sonia uslyšela, sešla dolů, vešla do kuchyně, aby uvařila, a pak jako robot uspořádala Tylerovu školní tašku a krabičky s obědem.

„Mami, jídlo je hotové!“

Jean se rozzlobila, jakmile uviděla Soniin bezvýrazný pohled. Okamžitě práskla sklenicí s vodou o stůl a řekla: „Páni, Sonio! Utrácíš peníze mého syna a bydlíš v jeho domě, tak jak se opovažuješ tvářit se tak pohrdavě! Věř tomu nebo ne, okamžitě zavolám Tobymu a řeknu mu, ať se s tebou hned rozvede!“

Soniina ruka, v níž držela talíř s večeří, se zachvěla. Pak se zhluboka nadechla a vynutila si úsměv. „Mami, já nepohrdám.“

Jean jí to nezbaštila a místo toho řekla zvláštním tónem: „Sonio, nemysli si, že jen proto, že máš podporu té staré ženy, máš své místo paní Fullerové jisté. Koneckonců, před Tinou nejsi nic!“

Když Sonia uslyšela jméno té ženy, zbledla.

Tyler na vlastní oči viděl, jak se situace vyvíjí. Okamžitě se ušklíbl a řekl: „Ty to nevíš? Tinu mají propustit z nemocnice. Můj bratr ji přivede domů, aby žila s námi.“

Soniina víčka sebou škubla a ruce, kterými přerovnávala talíře, se znovu roztřásly.

Jean se na Soniinu předstíranou ukřivděnost nemohla ani podívat, a tak si chladně odfrkla a odmítavě na ni mávla. „Nestůj přede mnou! Kazíš mi chuť k jídlu. Vypadni odtud!“

Ani Sonia tam už nechtěla déle zůstat, a tak odešla nahoru a posadila se zpátky na pohovku.

Večer zastavil u dveří Maybach. Když to Sonia zpozorovala, okamžitě vstala z pohovky a vyběhla na balkon, aby se podívala dolů.

Z auta vystoupil štíhlý muž v obleku. Měl pohlednou tvář a vyzařovalo z něj mimořádné charisma – vypadal ještě lépe než některé celebrity v televizi. Zdálo se, že si muž všiml, že se na něj někdo dívá, a tak vzhlédl k Sonie. Jeho oči byly chladné a nemilosrdné. Sonia však už byla na tento pohled dávno zvyklá a koutky úst jí cukaly bez náznaku úsměvu.

Když Toby vešel do pokoje, Sonia mu jako obvykle napustila vodu do vany, aby se vykoupal. „Zlato, babička je v chrámu už skoro měsíc. Odpoledne volala a říkala, že se modlí za tvé bezpečí –“

„Musím ti něco říct.“ Toby zastavil Soniu, která byla zaneprázdněná přípravou jeho koupele.

Když to uslyšela, ohlédla se. Toby na ni jen zíral svýma temnýma očima; byla v nich lhostejnost a odtažitost – nikdy žádné teplo. Pohnul tenkými rty a hlubokým hlasem pronesl: „Tina se vrací, takže se zítra odstěhuješ.“

Soniino srdce se kousek po kousku měnilo v led. Tyler měl skutečně pravdu.

„Co když odmítnu?“ Její hlas byl tichý, jako obláček mlžného dýmu.

Toby se zamračil, jakmile uslyšel, co řekla. Bylo to poprvé, co ho tato poslušná žena neuposlechla. Jeho hlas byl chladný, když pronesl: „Nezapomínej, jak ses za mě před šesti lety vůbec provdala.“

Jak by mohla zapomenout? Když měla Tina autonehodu, byla to ona, kdo zavolal záchranku a dokonce Tině pravidelně dávala transfuzi své vzácné krve. Toby jí byl za to vděčný a slíbil jí, že jí splní jedno přání. Tehdy Sonia řekla, že jejím jediným přáním je vzít si ho.

Byla to myšlenka, která v ní byla hluboce zakořeněná už od chvíle, kdy Tobyho poprvé uviděla na střední škole.