„Samozřejmě!“ Sonia s úsměvem přikývla a pak se podívala na Tinu. „Děkuji vám, slečno Grayová. Nebýt vás, neměla bych tolik výhod.“

Tina si mlčky kousala spodní ret.

Toby objal Tinu kolem pasu a řekl: „Jdeme.“

„Šťastnou cestu, prezidente Fullere a slečno Grayová! Uvidíme se v Seafieldu!“ Sonia jim s úšklebkem zamávala.

Zkroušeně odešli.

Když se za nimi zavřely dveře, Charles se rychle vrátil. „To