Sonia nemohla přestat plakat. Koutek Tobyho úst se zvedl ve velmi slabém úsměvu a ten, spolu s jeho bledou tváří a promočeným tělem, ho nějakým způsobem činil krásným místo zuboženým. Zvedl pravou ruku a ukazováčkem jí jemně setřel slzy ze spodních víček. Pak chraplavým hlasem řekl: "Neplakej. Když pláčeš, nejsi hezká."

Když Sonia slyšela jeho slova, obrátila oči v sloup. "Právě jsme vstali z mrtv