Při té myšlence Soňa protočila oči nad Tobym a zavrčela, načež se dlouhými kroky vydala k vysoké bráně sídla.

Mezitím zmatený Toby stál na svém původním místě a sledoval, jak odchází. Zase se na mě zlobí? Co se děje? Co jsem udělal? Po krátkém zamyšlení si byl jistý, že nic špatného neprovedl, a dámu dohonil. „Počkej, Soňo.“

Jelikož Soňa předstírala, že nic neslyší, a pokračovala v chůzi, byl nuce