Teprve když Toby uviděl vážný a neoblomný pohled v Soňiných očích, uvědomil si, že nemá na výběr a musí vodu přijmout.

Zvedl ruku, aby si unaveně promnul spánek, a po vynaložení značné síly se mu podařilo se na pohovce zapřít. Vzal si sklenici a pod Soňiným bedlivým dohledem do sebe vodu bez řečí obrátil.

Spokojená Soňa odvrátila zrak a už na něj nezírala jako na zločince.

Když vodu dopil, odložil