Titusova mysl doufala, že omdlí, ale jeho tělo dělalo pravý opak tím, že ho udržovalo při vědomí, a on byl nucen poslouchat.

V běžných dnech omdléval kvůli banalitám a byl okamžitě posílán do nemocnice, ale zdálo se, že v tuto chvíli, kdy byl zoufalý, se to hned tak nestane.

Nikdy se tak moc nenáviděl za svůj tělesný stav, který mu v nevhodných chvílích čas od času kazil plány. Je to k vzteku.

Náč