Mitch byl kvůli takovému výsledku na pokraji psychického zhroucení a naplňovaly ho hluboké výčitky.

Neměl být tehdy chamtivý. Místo toho měl víc přemýšlet o důležitosti Soniina postavení v Tobyho srdci.

Kdyby to udělal, možná by dnes v takové situaci nebyl.

„Prezidente Fullere, prosím vás, nechte mě jít. Vím, že jsem udělal chybu. *Vzlykot…*“ Mitchovy slzy byly nesmírně žalostné.

Bylo to tak žalos