Z ničeho nic můj pohled utkvěl na muži o kus dál.

Ten muž měl na sobě černý oblek, pil sám u baru a tvářil se ponuře.

Poznala jsem ho – byl to Justinův přímý nadřízený, Michael Shaw.

Justin mě jednou vzal na firemní večírek a Michael tam měl projev, takže jsem si ho pamatovala. Nechápala jsem však, proč by navštěvoval takové místo.

Hmm? Copak úspěšný muž z řad elity jako on chodí do baru zabíjet čas? V příštím okamžiku mi hlavou bleskla myšlenka. Když jsi mě zradil ty, Justine Xenakisi, udělám ti to samé!

Popadla jsem sklenici s vínem, vrávoravě vstala a v otupělosti se potácela vpřed. Když jsem se blížila k Michaelovi, zakopla jsem a padla mu do náruče.

Byl to velmi mladý muž, vypadal, že je mu něco přes třicet.

Límeček bílé košile měl mírně rozhalený a manžety vyhrnuté do poloviny paží, odhalující opálenou kůži. Měl vysoký kořen nosu a svůdné rty. Jeho oči byly hluboké a zapadlé, ačkoli působily lhostejně.

Hmm... Jaký pohledný a odměřený muž!

Michael si mě chladně změřil s odporem vepsaným ve tváři, než mě odstrčil.

„Zůstaň se mnou přes noc,“ zamumlala jsem klidně, zatímco jsem skelným pohledem zírala na jeho pohlednou tvář.

„Cože?“

Z toho, jak Michael vytřeštil oči, bylo zřejmé, že nečekal takovou přímost.

„Řekla jsem, zůstaň se mnou přes noc. Nebo mým slovům nerozumíš?“ zašeptala jsem centimetr od jeho rtů a objala ho kolem krku.

Jelikož jsem pila, dodal mi alkohol kuráž. Obvykle bych nic takového nikdy neřekla, ale po tom traumatu, co jsem prožila, mě už nic nedrželo zpátky.

„Jsou dneska ženy tak nestydaté? Jsi tak zoufalá, že se potřebuješ nechat obskočit?“

Michael na mě lhostejně hleděl, oči plné opovržení. No, určitě si myslí, že jsem ten typ běhny, co v barech svádí chlapy.

„Proč? Nemáš na to koule? Nebo toho nejsi schopen?“

Bezstarostně jsem se uchechtla a stočila pohled k jeho rozkroku. Můj hlas byl zabarvený nádechem výsměchu.

Žádný muž na světě nesnese urážku, že si o něm ostatní myslí, že je sexuálně nedostatečný, zvláště ne od ženy. A myslím, že on není výjimkou.

Jistěže, jeho výraz se změnil, jakmile má slova dozněla. Pohled v jeho očích byl ještě mrazivější.

„Doufám, že toho nebudeš litovat!“

V následujícím okamžiku mě Michael vyvlekl z baru a ubytoval se v pokoji v luxusním hotelu přímo naproti přes ulici.

Byla jsem na nohou dost nejistá, protože jsem toho vypila tolik, že jsem se o něj neubránila opřít.

Ve chvíli, kdy se dveře pokoje zabouchly, mi Michael zvedl bradu a zadíval se na mě nevyzpytatelným pohledem. O vteřinu později se zmocnil mých rtů.

Polibek byl panovačný a divoký, až jsem se v něm ztrácela.