„Zmiz!“ zařvala jsem, když mi došla trpělivost, a otočila se k němu zády.

Jak nestoudné! Raději se s ním už nebudu hádat. Nemá to smysl!

Po tak náročném střetnutí s ním jsem šla rovnou do postele a usnula, jakmile se má hlava dotkla polštáře.

Když jsem se probudila, bylo už poledne. Clonila jsem si oči před ostrým slunečním světlem proudícím z okna, otočila hlavu na stranu a s úlevou zjistila, že