Naopak já jsem na něj hleděla s ledovým klidem. Stále mě probodával pohledem a dožadoval se odpovědi, ale já mu neřekla ani slovo. Protože jsem věděla, že kdybych tam zůstala jen o chvíli déle, zhroutila bych se, chtěla jsem vstát z postele.

„Vysvětli mi to, Anno.“ Popadl mě za ruku. Bylo překvapivé, že se ovládal a nezačal na mě okamžitě křičet.

„Moc nad tím nepřemýšlej. Potřebuju vstát.“ Klidně