Byla jsem nadšená, když jsem slyšela, že o Emmě mluví jako o někom, koho nemá rád. Neměla bych mít škodolibou radost z neštěstí druhých, ale prostě jsem si nemohla pomoct.

Kdykoli byl Michael v mé blízkosti, čas ubíhal mrknutím oka. Připadalo mi, jako by na ničem jiném nezáleželo, dokud tu pro mě byl Michael.

V nadcházejících dnech mě máma přestala obtěžovat. Emma se také přestala ukazovat, aby si