Po chvíli ticha jsem se rozhodla říct mu pravdu.

Když jsem zmínila kontrolu, Ronan okamžitě pochopil, o čem mluvím. Světlo v jeho očích pohaslo, jakmile ta slova vyšla z mých úst. Po dlouhé odmlce se na mě nakonec znovu usmál.

„Zrovna jsem se chystal do nemocnice. Nasedni. Odvezu tě tam.“ Zatímco Ronan mluvil, už vystoupil z auta. Přešel ke sedadlu spolujezdce a otevřel mi dveře.

„To je v pořádku.