Začínala jsem se rozčilovat. Kupodivu matka nebyla rozzuřená a zněla nezvykle trpělivě. I tak jsem ale tušila, že z ní něco podobného vypadne ještě předtím.

„Kolik myslíš, že musím doplatit?“ přešla jsem rovnou k věci.

I když jsem se nemohla ubránit antipatiím vůči Stevenově přítelkyni, nemělo smysl cokoliv říkat, protože datum svatby už bylo stanoveno. Rozhodla jsem se tedy, že mu pomohu. Konecko