Držel se dveří mého auta a díval se na mě. V jeho hlase byl náznak obav.

Zamračila jsem se a měla v úmyslu říct pár krutých slov, ale uvědomila jsem si, že by ho to jen přimělo obtěžovat mě ještě víc. Po dlouhém zvažování jsem přikývla.

„Ano, stále jsme přátelé a pracovní partneři,“ řekla jsem lhostejně.

Když dostal odpověď, kterou chtěl, na Nicholasově tváři se objevil úsměv. Zdálo se, že je klid