„Jsem v pořádku. Jen jsem se trochu moc rozrušil, to je vše. Už je mi mnohem lépe,“ řekl táta a zněl dost slabě, zatímco na mě zíral s celou bledou tváří.

Vidět ho v takovém stavu ve mně jen vyvolávalo ještě horší pocity.

Slzy mi stékaly po tvářích a oči jsem měla plné bolesti, když jsem na něj křikla: „Málem jsi mě k smrti vyděsil, tati! Co by si máma a já počaly, kdyby se ti něco stalo?“

Zatímco