Julianin pohled bezděky padl na jeho rty a při sledování jeho pohybů si vzpomněla na to, jak ji poprvé políbil poté, co si vzal lék.

Jen při pomyšlení na to Julianě znovu zahořely tváře.

Řekla: „Nebuď umíněný. Rychle si vezmi lék. V zavazadlech jsou bonbony, které jsem ti připravila.“

Bensonova nemoc se změnila a potřeboval denní medikaci, aby ji udržel pod kontrolou.

Jinak by byl manický a násiln