V pokoji seděla babička opřená v křesle, v tváři bledá, zjevně podrážděná a teprve se vzpamatovávající z šoku.

A Suzanne, která se bůhvíkdy vrátila z policejní stanice, seděla na kraji postele, plakala a utírala si slzy z očí.

Jermainova noha ještě nebyla uzdravená. Seděl na invalidním vozíku se zakaboněnou tváří, jako by zadržoval vztek a chystal se každou chvíli vybuchnout.

Selene ležela na post