Když se toho Julianina ruka užuž dotýkala, Benson ji prudce chytil. Nakonec ji zadržel.

Juliana byla tak zoufalá, že se na něj podívala se slzami v očích a tichým hlasem řekla: „Bensone, není mi dobře.“

Benson ji sevřel za ruku, pak ji zvedl do náruče a zamířil ke koupelně: „Juliano, to bude v pořádku. Zach tu bude co nevidět.“

Byla natolik mimo sebe a on se opravdu bál, že by toho litovala, až se