Benson viděl Julianin hněv a znervózněl ještě víc. Řekl: „Nechoval jsem se k nim jako k ženám. Ne, nechoval jsem se k nim ani jako k lidem. Já...“

Juliana vzhlédla, usmála se na Bensona a řekla: „Jen tě škádlím. Nejsem naštvaná.“

Usmívala se tak upřímně, a on tam přesto stál a nervózně vysvětloval.

Benson se na ni podíval s nedůvěrou: „Opravdu?“

Juliana přikývla: „Opravdu, chápu tě.“

Znala důvod,