S těmi slovy Percival zmlkl. „Rozumím,“ řekla Odalys tiše. Otočila se a vyšla ven.

Percival stál jako přikován k zemi. Měl pocit, jako by spadl do ledové tříště a třásl se zimou.

Pomyslel si: ‚Bylo snad s tou kávou, kterou mi matka podala, něco v nepořádku? Je to přece moje matka!‘

Ohryzek mu poskočil a pevně zaťal pěsti. Po chvíli zamířil k ložnici Odalys.

Odalys se právě ve spěchu vrátila. Než š