Orson se na Odalys podíval s nově nalezeným obdivem.

Kdyby komukoli jinému prsty takto přejížděly po mužském těle, jistě by si myslel, že ho jen dráždí. Ale u Odalys nebylo po nevhodném úmyslu ani stopy.

Její prsty, přesné a klinické, si vynucovaly spíše respekt než touhu. Když přejely po Percivalově kůži, nemohl se ubránit zvláštnímu, téměř mystickému pocitu – mravenčení, jako by se v něm probouz