Jaká to byla hořká ironie, že se to stalo právě jim.

„Dobrá, poslechnu tě,“ zamumlal Callum a mírně přikývl.

Když vyšli ven, vzduch rozčísla náhlá rána hromu. Oblohu nad nimi pohltila vířící černá mračna, která zahalila celou Stewartovu vilu do zlověstné temnoty.

„Co se to proboha děje?“ Ochranka dole byla stejně vylekaná.

Orson a Callum se vrhli k oknům sahajícím od podlahy až ke stropu a nevěříc