Alice se jen tiše dívala na Odalys a natáhla ruku, aby sevřela konečky jejích zraněných prstů.

„Neboj se,“ řekla jí Odalys.

Alice nic neříkala. Odalys se ohlédla a uviděla, jak se na ni usmívá. Její usměvavá tvář byla tak krásná, že se jí zatajil dech.

V Aliciných očích se zdálo, že Odalys vidí příběh.

„Já se nebojím. Je tady, aby si pro mě přišel,“ řekla Alice.

Odalys byla zmatená. Percival se za