Mé vnitřní hodiny mě probudí ještě před východem slunce a já jsem dezorientovaná z té obrovské měkké postele a těžkých závěsů, které brání měsíčnímu svitu proniknout do pokoje. Trvá mi celou minutu, než si vzpomenu na všechno, co se včera stalo, a zoufale si potřebuji zacvičit, abych se zbavila všech těch emocí, které mi poletují hlavou. Jakmile se má chodidla dotknou podlahy, palčivě si uvědomím