„Tak jo, páni. Cítím, jak ti v mozku šrotují všechna ta kolečka, maličká.“ Xavier si přede mnou klekne a vezme mé ruce do svých.

„Nemám ani svého vlka,“ zamumlám. „Necítím pouto druhů. Nemůžu se proměnit. Jsem jen nějaký sirotek, kterého nikdo nechtěl. Tohle všechno nezvládnu.“

„Svého vlka dostaneš. Maddox ji cítí, jen spí, a my cítíme pouto druhů, je tam, ale i bez něj si nás oblíbíš, pak nás sna