**Xavier**

Portálem se vracím do velké síně těsně předtím, než vedle mě vstoupí Noah, košili má mírně nakřivo a ve výrazu mu stále doznívá jiskra uspokojení. Haiden a Levi už jsou tady a zjevně měli napilno. Naše družka je napůl oblečená a tvrdě spí, schoulená na Haidenově klíně, jako by tam patřila, a my všichni víme, že patří.

„Myslel jsem, že jsme si řekli, že počkáme do odpoledne?“ řeknu suše