Srdce mi jednou prudce narazí do žeber a pak se zastaví.

„Kdo?“

Felix neodpoví hned. Projde kolem mě, pomalu a rozvážně, jako by každý pohyb byl rituálem, který už dělal, ale nikdy nechtěl. Jeho boty se tiše ozývají o prastarý kámen, stálý rytmus v tichu, které se mezi námi rozprostírá. Dívá se dolů do spirálovitého schodiště, kde mráz ustupuje něčemu temnějšímu, staršímu, co bzučí těsně pod povrc