Jsem vtažena zpět, tvrdě a náhle, do další vzpomínky.

*Kamenná komnata pod sídlem smečky. Prastaré dveře. Marcus. Salira. Felix. Kruh dětí, malých a vyděšených, jejichž oči září jako uvězněné hvězdy.*

*Marcusův hlas se rozléhá, ostrý a konečný: „Potřebuji jen jedno další dítě, abych k němu to kouzlo připoutal. Aby mi dalo kontrolu, kterou potřebuji.“*

*Pak se otočí. Podívá se na mě.*

*„Ty jsi byla