„Tak jo,“ zašeptal jsem k němu, k sobě. „Chci okno. Takové, co ukazuje hvězdy. Skutečné.“

Na protější zdi rozkvetlo světlo. Velký klenutý otvor rostl jako kořeny kroutící se směrem ven a skrze něj jsem viděl noční oblohu, mou oblohu. Ne tu nad bitevním polem nebo rozbitým závojem. Tahle byla hluboká, nekonečná, klidná. Galaxie se točily ve zpomaleném záběru. Souhvězdí, jejichž jména jsem neznal, n