Když jsme vystoupali po schodech na verandu, dům byl nádherně obyčejný. Síťové dveře zpívaly na pantu, máslo a skořice zamlžovaly chodbu a někdo nechal na schodech malou ponožku jako bílou vlajku. Táta nás přivítal s obracečkou a výrazem, který říkal *všichni jsou v pořádku*, a pak zkazil tu drsnou část tím, že mi pocuchal vlasy. „Palačinky chladnou.“

„To napravím,“ řekl Xavier a protáhl se kolem