**Noah**

Opouštěli jsme chatu mámy a táty s plnými žaludky a ještě plnějšími srdci, pozdní odpolední slunce šikmo prosvítalo stromy a barvilo je dozlatova. Envy šla mezi námi, jednou rukou hladila své bříško, druhou jí tu a tam zachytil ten, kdo byl zrovna nejblíž. Nebylo to vědomé, prostě jsme se jí nemohli přestat dotýkat, podpírat ji, ujišťovat se, že ví, že jsme přímo tam. Navždy.

„Mám pocit,