Závist

Paže mě stále bolely z držení Elliota, z toho, jak mnou proudila jeho magie, a z pohledu na to, jak dokázal nemožné. Můj syn. Můj zázrak. Ale při pohledu na tu krev, modřiny a bledé tváře kolem jsem věděla, že tady už déle zůstat nemůžeme.

„Asi bychom měli nejdřív dostat Elliota zpátky domů k jeho druhé rodině,“ řekla jsem pevným hlasem, ačkoliv se mi při pomyšlení, že ho mám pustit, hruď b