Probudil mě tichý zvuk pohybu, otevírání zásuvek, hlasy nízké, ale klidné. Místnost voněla kávou a mýdlem, pohodlím zabaleným v chaosu. Zamrkala jsem do ranního světla pronikajícího přes závěsy a vytáhla se do sedu proti polštářům. Břicho mi připadalo těžší než včera, jemná připomínka, že si ve mně udělaly domov čtyři malé životy. Moji druhové už byli v pohybu. Xavier byl u stolu, listoval poznámk