Večeře skončila ve směsici smíchu, cinkání talířů a babiččina prohlášení, že je „příliš stará na tolik hlučných vnoučat“. Všichni se poté rozprchli, někteří do obýváku, jiní na zahradu, zbytek se trousil nahoru. Čekala jsem. Nechala jsem hluk odeznít. Předstírala jsem, že pomáhám s nádobím, dost dlouho na to, aby se chodba vyprázdnila, než jsem tiše vyrazila ke schodům. Skoro jsem to stihla.

„*Mac