Měl jsem vědět, že Dean nenechá tenhle den skončit v klidu. Zazvonilo na další hodinu, ale místo aby zamířil do třídy, zůstal u skříněk a opíral se o zeď, jako by na mě schválně čekal.

„Pojď,“ řekl, když jsem se zastavila vedle něj. „Vypadáš, jako bys jela na výpary.“

Zamračila jsem se a přehodila si tašku přes rameno. „Díky, asi?“

Zazubil se. „Myslím to vážně. Máš ten výraz ‚mohla bych usnout i v