O deset minut později jsem se odvlekla dolů, vlasy učesané, oblečení narychlo hozené na sebe, duše už napůl v zoufalství. Vůně kávy mě zasáhla jako první a na vteřinu jsem si pomyslela, že by to možná nemuselo být tak zlé. Dokud jsem neuviděla výrazy na tvářích všech ostatních. Máma, Levi, Haiden a Xavier už seděli u stolu a tiše si povídali nad svými ranními nápoji, jako by mě právě kolektivně ne