Ráno bylo v Podsvětí ticho, pokud se tomu tady dole vůbec dalo říkat ráno. Nebylo tu slunce, jen tlumená změna v záři říše, jako by světlo samo bylo ještě napůl v polospánku. Já ne. Byl jsem vzhůru celé hodiny, zíral na tu směšnou polštářovou zeď mezi námi a snažil se nemyslet na to, jak se její dech srovnal s mým někde kolem poloviny noci. Každý tichý výdech byl stálý a rytmický, čechral prostor