Navlékám na sebe kůži kus po kuse, nejprve bundu, zapnutou až ke krku, rukavice, které padnou jako druhá kůže, postroj, který drží zbraně pevně na zádech. Každý pohyb je svalová paměť. Každá přezka a popruh je modlitba, na kterou už nemám slova. Přejdu ke stolu se zbraněmi, k tomu, který jsme s Levim postavili před lety. Je na něm dost oceli na malou válku. Vyberu si, co potřebuji, a nic víc. Dvě