Závist si hřbetem ruky otírá tvář a znovu popotáhne, zatímco já se vysvlékám z bundy a přehazuji ji Macy přes ramena. Je jí příliš velká, doslova její drobnou postavu pohlcuje, ale ona si ji i tak přitáhne k tělu a jemně se usměje. Krev na její kůži se v umírajícím světle slabě leskne. Utáhnu jí límec kolem krku, jen tak, aby jí bylo teplo. Závist si odkašle a pomalu se rozhlédne kolem. Čarodějnic